Česko křížem krážem Cestování nejen po Česku
Bílá, modrá, červená či žlutá, jednoduché značky na stromech a patnících ukazujících správnou cestu jsou českou raritou a světově uznávaným systémem. Turisté tato značení využívají již od roku 1889 a od té doby díky nim šťastně dorazilo do cíle nespočet turistů. Toto značení je však ještě zajímavější, než by se mohlo na první pohled zdát.
Nikdy nezabloudíš
Celkem je tímto způsobem u nás značeno 40 tisíc kilometrů cest, což nás řadí na špičku v Evropě. Novou trasu může navrhnout kdokoliv, ovšem zda bude schválena rozhodují krajské komise značení. Rozhodují se podle hustoty tras v okolí.
Mezi jednotlivými značkami musí být rozdíl nejméně 250 metrů. Objevují se však i za každou odbočkou či křižovatkou první jako naváděcí a druhá jako potvrzovací. Navíc nikdy nehrozí, že by značka, zanikla, jelikož jsou obnovovány vždy po třech letech.
Svou roli zde hrají i barvy. Nejen že určují jednotlivou trasu, ale také vypovídají o jejím charakteru. Červená je dálková či hřebenovka, tedy vždy ta nejdůležitější trasa v celém okolí. Modré značky jsou naopak spíše regionální trasy, zelení místní trasy a žluté jsou spojky a zkratky, které síť doplňují.
Vyznačení jednoho kilometru trasy vyjde asi na 200 korun. Starají se o něj dobrovolníci, bez nároku na honorář, kterých je dnes přibližně 1 400. Celkem jim dohromady značení každý rok zabere přibližně 75 tisíc hodin.
Stát se takovým dobrovolníkem je poměrně snadné. Staří se jen přidat ke Klubu českých turistů, který má značení na starosti. Následně budete chodit se zkušeným značkařema až pak dostanete barvy do vlastních rukou. Vše se řídí přísnou metodikou, takže si začátečník prochází semináři a přednáškami.
Do terénu se chodí vybaveno barvami, samolepícími značkami a kovovými značkami. Mimo to také pilkou a nůžkami na odstraňování poletů, a také hadrem na otírání. Je to vlastně tak trochu alchymie, která však neskutečně pomáhá.
