Chodov

Chodov se svými asi 14,5 tisíci obyvateli leží v údolí na soutoku Chodovského a Vintiřovského potoka na okrese Sokolov, kde je jeho druhým největším městem. Chodov leží severozápadně od Karlových Var, od kterých je vzdálen stejně jako od Sokolova, tedy 11 kilometrů. Dnes je Chodov především průmyslové město, kde se zachovala tradice výroby porcelánu.

Historie

Původně šlo o slovanské sídliště, jehož jméno bylo odvozeno od obchodní stezky, tedy “chody”, která procházela tímto územím. Někdy se jméno odvozuje od Chodů, kteří chránili naše hranice před nepřítelem.

Osada se poprvé připomíná již roku 1196 jako majetek kláštera ve Waldsassenu (9 km jihozápadně od Chebu). V polovině 14. století se obec rozdělila na dva šlechtické statky, v Horním Chodově stávala dokonce tvrz.

Průmyslový rozvoj

Zemědělská osada se změnila až na konci 18. století, kdy objevilo v okolí hnědé uhlí a začalo se těžit. Větší ohlas ale měla v roce 1811 založená porcelánka, která pracuje dodnes. Z dalších průmyslových odvětví zde bylo strojírenství, stavební výroba a sklářství. V roce 1894 byl Chodov povýšen na město.

Nová doba

Po roce 1950 se zde mnoho změnilo. Město se rozrostlo o panelákové sídliště, vlastně nové, město s náměstími ČSM a 9. května. Zde bydleli i zaměstnanci nově vzniklého podniku Chodosa a Palivového kombinátu Vřesová.

Po roce 1989 se vystavěla nová budova radnice (1997), rekonstruovala Staroměstská ulice (2002) a vznikla moderní sportovní hala (2012). Další investice jsou i do rekonstrukcí a generálních oprav dalších budov včetně škol a školských zařízení a i do sociálních, zdravotních a sportovních zařízení.

Památky

I když je Chodov jednou z nejstarších lokalit v republice, nejsou tu žádné staré památky. Ty nejstarší jsou až z doby po 30leté válce, kdy se rozdělený Chodov v majetku rodu Plankenheimů přechodně sjednotit.

Barokní kostel sv. Vavřince byl postaven v letech 1725-1733 na místě románského kostela z 12. století tyrolským stavitelem W. Braunbockem podle plánů K. I. Dienzenhofera. Z původní stavby jsou zde jen dvě sochy. Sousední fara byla přestavěna na informační centrum.

Na starém náměstí stojí také Mariánský sloup z roku 1675. Ve městě je i kostel českobratrský.

Kultura

Hlavním organizátorem kulturních akcí je Kulturní a společenské středisko, které pořádá roku plesy a jiné společenské večery, divadelní a filmová představení, hudební pořady a další. Ve velkém sálu se konají také prodejní akce a regionální výstavy, KASS provozuje i televizní studio, které vysílá pořady vlastní výroby i pořady převzaté prostřednictvím kabelové televize.

Galerie u Vavřince, vzniklá rekonstrukcí domu čp. 39 u kostela sv. Vavřince, pořádá výstavy různých uměleckých žánrů, ale také semináře a jiné vzdělávací akce.

Městská galerie v DDM Bludiště pořádá výstavy různých žánrů od prezentace lidových tradic, fotografické výstavy cestovatelů, výstavy malířské atd.

Městská knihovna sídlí na Staroměstské ulici v domě z roku 1911 (lékárna), dodnes je tu znak Aeskulapa na střeše a nápis Apothnes.

Z větších akcí můžeme připomenout Krimifest, Čarodějnický jarmark, Vavřinecká pouť a Den horníků.

Sport a rekreace

Obyvatelé i návštěvníci města mohou ke sportování využívat sportovní halu, tělocvičny, fitnes centra, kuželkárnu, bowling, tenisové a volejbalové kurty a řadu volně přístupných sportovišť, která byla ve městě vybudována.

K rekreaci dnes slouží vodní nádrže Bílá a Modrá vodu v blízkosti města a přilehlá rozsáhlá rekreační oblast s vodní nádrží Tatrovice, kam míří ponejvíce naturisté. Pro někoho může být lákadlem měsíční krajina schovaná hned za lesem. Je to opravdu velmi netradiční zážitek, ale nejde o dílo ufonů, ale lidí.

Nově byla otevřena znovuobnovená vyhlídka na Liščím vrchu u Tatrovic.

Z další zajímavých aktivit uvádíme Beach Volleyball Club v Chodově s možností sportování pro všechny věkové kategorie. V letních měsících zde probíhá zejména výuka a turnaje. V areálu je i prostor pro minigolf, malou kopanou nebo jízdu na in-line bruslích.

Porcelán v Chodově

Manufaktura v Chodově byla založena majitelem Chodovského panství Františkem Miesslem, který tak chtěl využít vlastní kaolinová ložiska, v roce 1811. Vlastnil ji do roku 1830, od kdy šla porcelánka tzv. z ruky do ruky.

V roce 1845 ji získal pražský továrník Moses Porges von Portheim a pak byla rozšířena a zajistil se tím růst produkce. Největší slávu chodovskému porcelánu ale zajistila až po roce 1872 firma Haas a Czjzek. Z té doby pochází značka H&C (Haas a Czjzek) pod dvěma smrčky a písmeno CH (Chodov), kterou závod používá dodnes.

V privatizaci v roce 1994 se stala porcelánka Chodov jedním ze závodů a.s. Karlovarský porcelán, v roce 2009 ji koupila společnost Epiag Lofida – Porcelán.

V současnosti je největším plusem výroba růžového, ručně vyráběného a dekorovaného porcelánu, který se zlatí 24 karátovým zlatem. Principem, který odlišuje chodovský porcelán od napodobenin, je to, že se zde zbarvuje již porcelánová hmota, která se překrývá průhlednou glazurou. Díky své náročnosti a speciálnímu výrobnímu procesu vždy zůstane růžový porcelán z Chodova typický a originální.

O Makawiel