Lidice

Lidice….Jen při vyslovení tohoto názvu obce, která se navždy stala symbolem krutosti a nelidské zvůle, se každému člověku vybaví nezměrné utrpení, které obyvatelům Lidic přichystali nacisté. Celý svět byl tehdy šokován zvěrstvem, jakého bylo schopno fašistické Německo.

K uctění památky obětí a na připomínku názvu Lidic, se řada městeček a vesnic ve světě rozhodla přejmenovat na Lidice.

Až do onoho strašného dne – 10. června 1942, kdy obec vyhladili, to byla poklidná malá vesnička. Nacházela se v údolí Lidického potoka zhruba 20 km na severozápad od Prahy, v těsné blízkosti městečka Buštěhrad poblíž Kladna. Nejstarší dochované informace o existenci obce pocházejí z roku 1318. Po celá staletí byly Lidice obyčejnou vesnicí, která bývala součástí buštěhradského panství. Dominantou a nejvýznamnější památkou byl barokní farní kostel svatého Martina stojící uprostřed návsi. Obyvatelé Lidic se živili převážně zemědělstvím a jejich počet se zvýšil až ve druhé polovině 19. století s rozvojem hornictví a hutnictví na Kladensku. Až do osudného dne bylo v Lidicích 104 domů a žilo zde 503 obyvatel.

V době německé okupace byl v červnu roku 1942 spáchán atentát na zastupujícího říšského protektoru Reinharda Heydricha, který na následky zranění zemřel. Atentát provedli čeští parašutisté, vyslaní do tehdejšího protektorátu Čechy-Morava z rozhodnutí exilové vlády v Londýně. Po smrti Heydricha rozpoutali Němci teror a stovky nevinných Čechů bylo zavražděno údajně pro schvalování atentátu nebo napomáhání atentátníkům. Jako akt pomsty si nacisté vybrali právě Lidice a pod záminkou nalezení vysílačky v jednom lidickém domu, provedli barbarský čin známý jako Vyhlazení Lidic.

Rozhodli se vymazat toto místo navždy jak z povrchu země, tak ze všech map. Domy vypálili a srovnali se zemí, všechny muže nad 15 let zastřelili na dvoře Horákova statku, ženy odvezli do koncentračního tábora Ravensbrück a 82 dětí bylo na cestě do koncentráku v polském Chelmnu usmrceno v uzavřeném nákladním autě výfukovými plyny. Jen několik z nich bylo předtím vybráno díky „árijským znakům“ na převýchovu v německých rodinách.

Méně známá je skutečnost, že následně 16. června 1942 bylo v Praze Kobylisích zastřeleno dalších 26 lidických obyvatel, kteří byli již dříve uvězněni a devět mužů, kteří byli osudné noci v práci nebo v nemocnici. Zastřeleni byli také dva chlapci, u kterých bylo dodatečně zjištěno, že již překročili 15 let svého věku.

Po skončení druhé světové války bylo rozhodnuto o obnově Lidic. Nová obec byla vybudována několik set metrů od původní vesnice a samozřejmě nese nadále název Lidice. Na místě starých Lidic byl postaven památník obětem lidického masakru a muzeum připomínající jak původní život i hrůznou tragedii.

Ze 184 lidických žen, které byly násilně odtrženy od svých dětí, se z koncentráku po válce vrátilo 143 a po usilovném pátrání také 17 dětí.